Leden 2009

Září 1909 - vandr domů

31. ledna 2009 v 15:23 | Vojta
14. září 1909 odp. jsem šel z Muzlova, kde jsem 4 1/2 měs. pracoval znovu na vandr. Mohl jsem jeti vlakem, ale chtěl jsem zkusiti podzimní cestování. Šel jsem přes 3 českoněm. obce a večer jsem byl v Poličce na stravovně na nocleh;


Konec vandru a léto 1909

28. ledna 2009 v 16:30 | Vojta
2. května ráno jsem šel dále - chtěl jsem zpět do Čech; ale cestou jsem potkával lidi, kteří šli do Březové z nichž jeden mě oslovil, jestli jsem obuvník a chtěl-li bych u něj pracovat.

29. dubna - 1. května 1909 - na vandru III. (z Brna do Březové)

27. ledna 2009 v 18:54 | Vojta
29.dubna 1909 ráno jsem šel ráno z Král. Pole, šlo se mi špatně, byl jsem hladov a zemdlen, ale vytrval jsem a šel přes Řečkovice, Kuřim, Čepín (tam prvně v mém životě jsem žebral o kousek chleba) a přišel do Veverské Bytešky (Na stravovně jsem dostal takový "blaf", že ač hladov, nemohl jsem jej sníst, bylo to prasečí žrádlo).

27. - 28. dubna 1909 - na vandru II. (v Třebíči a Brně)

16. ledna 2009 v 10:00 | Vojta
27. dubna 1909 jsem šel ráno s Třebíče do města Náměště (na skále nad řekou Oslavou starý zámek). Na stravovně jsem jídlo nedostal, místnost byla špinavá a v ní pili bratránkové (špatně čitelné - možná "bratvínkové"?) kořalku.
Mě a spolucestujícímu Slovinci z Lublaně bylo v tom ovzduší smutno, byli jsme hladovy.

19. - 26. dubna 1909 - na vandru I.

14. ledna 2009 v 13:10 | Vojta

19.dubna 1909 vydal jsem se s 2 známými (kteří se po 2 dnech vrátili) na vandr. (Já jsem chtěl vandrovat přes Vídeň do Uher, ale dostal jsem se jen na Moravu). Vandrovali jsme přes Benešov, Votice, Miličín (rodiště mého otce), Mladou Vožici a 22.dubna 1909 jsem večer přišel do Tábora.

Povodeň v březnu 1909

10. ledna 2009 v 22:09 | Vojta
V březnu 1909 přišla náhlá obleva - z Krušných hor se valily vody a rozvodnily řeku Bělou, která teče do Mostu, voda v řece stoupla tak, že přervala břehy a valila se do "oprámů" = vrchní dolování uhlí, dále pronikala přes bezpečnostní opatření do šachet a dolů.
Na dole "Habsburg", který je značně vzdálen od řeky Bělé, jsme měli při jedné denní směně poplach, protože v níže položených částech dolu se objevila voda. Vše prchalo až přes 3/4 hod pod zemí k těžní jámě a fáralo se ven.

Úraz

8. ledna 2009 v 12:00 | Vojta
Na šachtě "Habsburg" jsem přišel 21.října 1908 k úrazu. Bylo to při ranní směně, lanová dráha nepřivážela žádné vozíky s uhlím k těžní kleci, šel jsem se zpět podívat a zjistil, že tam stojí asi 20 plných vozíků a běžící ocelové lano nemůže zachytiti vidlici (která byla na každém vozíku), tak jsem uchopil lano a zapnul do vidlice oněch 20 vozíků, ale zároveň za mnou se zachytily jiné plné vozíky a přimáčkly mě k těm předním vozíkům.

Znovu do dolu

6. ledna 2009 v 21:50 | Vojta
K řemeslu se mi zpět nechtělo, tenkráte na Severu horníci dost vydělávali a ta 8 hod pracovní doba byla vábná.
Tak jsem hledal místo na šachtě, ale nepřijali mě, když jsem přijel z Německa, až odbydu si 14 denní karanténu, které se každý horník z Německa musel podrobiti.

Dole v dole

6. ledna 2009 v 7:00 | Vojta
Dostal jsem se do party, kde se dělalo "akord" lidé byli jako ďábli, hlavně aby se hodně "huntů" vozíků se 7q (0,7 t) uhlí udělalo, ze všech nás pot lil, že byly plné baganče vody, každý černý, umazaný, jen oči svítily, hotové peklo.

Narodil jsem se...

4. ledna 2009 v 22:17 | Vojta
Narodil jsem se 23.března 1889 v Praze, byli jsme 4 bratři a 1 sestra.
Od 6ti do 14 roků jsme chodil do obecné školy ve Vinoři.
Od 3.srpna 1903 do 4.února 1907 jsem se 3 1/2 roku učil obuvníkem na Král. Vinohradech - Tylovo nám.
Po vyučení jsem krátkou dobu pracoval řemeslo v Praze. Potom jsem jel do Olovi (Bleistadt) u Falknova, kde jsem dělal řemeslo asi 1/2 roku. V té době jsem měl v Sasku strýce Silbernágla který pracoval jako horník v "Oelsnitz-Lugaňvském" revíru u Chemnitz (Saská Kamenice) a teta mi často psala, abych k nim jel.

Proč jsem založil tento blog

4. ledna 2009 v 21:50 | Vojta
Můj pradědeček byl (mimo jiné) legionář a babička mi kdysi svěřila jeho deníky. A jednoho dne jsem první deník otevřel, dal se do čtení a s úžasem sledoval nejen jeho osudy, ale i vlastnosti, které byly v jeho dobách tak ceněné: odvahu, smysl pro čest, pravdomluvnost, vytrvalost... A pak jsem se rozhodl jeho osudy postupně zveřejňovat. Možná i proto, že právě tyto vlastnosti mi v dnešní společnosti tolik chybí, možná proto, že by mohly někoho inspirovat, možná proto, že jeho příběh ilustruje obrovskou změnu, kterou naše společnost prošla během 20. století.
Jmenoval se Alois Holeček a jako mnoho tehdejších lidí věřil, že vítězství socialismu zajistí lidstvu nový, spravedlivý a mírový řád (to uvádím jen pro pochopení některých narážek a názorů v denících obsažených). Jeho zápisky opisuji přesně tak, jsou uvedeny, tedy včetně nadpisů, zvýrazněných částí a chyb. Pouze pro zpřehlednění občas přidám odstavec a pokud si text vyžaduje vysvětlivku, uvádím ji kurzívou.
Záměrně nenapíšu, jak to s ním dopadlo, abych vás aspoň trochu držel v napětí
Přeji příjemné čtení!