16. - 17. srpna 1914 - zběsilý ústup

13. května 2009 v 23:51 | Vojta
16.srpna (neděle) mašírovali jsme dále přes selo Petkovice (místy leželi zastřelený sbrští muži a ženy), jeli jsme pod Drinské pohoří a tam lágrovali. Tam přicházelo mnoho lehce raněných našich "landveráků" a vyprávěli, že se ustupuje před Srby.


Při tom ústupu asi pravděpodobně byl zajat švagr Turek Antonín. Aso ve 2 h odpol nastal všeobecný zoufalý útěk "rüzkrunge". Na ten nezapomene nikdo, kdo jej prožil.

Zrovna byla velká bouřka, pršelo a hřmělo a do nás ze všech stran Srbové stříleli z pušek i děl.
Vše ve zmatku utíkalo, mezi námi pobíhali splašení koně, vozy zvrácené, pytle potravin se válely v příkopu. Vojáci, aby se jim lehčeji běželo, zahazovali a ztráceli výzbroj; nejdříve utíkali rakouský "Tapfere Offiziere". Bylo to hrozné; vzpomněl jsem si přitom na knihu Zoly: "Rozvrat", v níž je psáno o porážce u Sedanu v německo-francouzské válce v r. 1871.

Ustoupili jsme až do Bosny do města Janje na levém břehu Driny.
____________________________________________________________
Jaroslav Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války / Přes Uhry:

"...a jako odtud k tamhletěm stromům, tam už začaly praskat šrapnely. Přijel z druhého konce batalionskomandant a svolal všechny na poradu, a potom přišel náš obrlajtnant Macek, Čech jako poleno, ale mluvil jen německy, a povídá, bledý jako křída, že se dál nemůže ject, trat že je vyhozena do povětří v noci, Srbové že se dostali přes řeku a jsou nyní na levém křídle. Ale to je ještě daleko od nás. My prý dostaneme posily a pak je rozsekáme. Nikdo aby se nevzdal, kdyby k něčemu došlo, Srbové prej zajatcům uřezávají uši, nosy a vypichují oči. Že nedaleko nás praskají šrapnely, z toho abychom si nic nedělali. To se prý naše artilérie nastřeluje. Najednou ozvalo se kdesi za horou tatatatatatatata. To prý nastřelují naši mašínengevéry. Potom bylo zleva slyšet kanonádu, my jsme to slyšeli ponejprv a leželi na břiše, přes nás přeletlo několik granátů a zapálily nádraží a z pravé strany nad námi začaly hvízdat kuličky a v dálce bylo slyšet salvy a rachocení ručnic. Obrlajtnant Macek poručil rozebrat pyramidy a ládovat kvéry. Dienstführender šel k němu a řekl, že to není vůbec možné, poněvadž nemáme s sebou žádnou munici, že přece ví dobře, že munici jsme měli fasovat až u další etapy před pozicí. Před námi že jel vlak s municí a ten že už patrné se dostal Srbům do rukou. Obrlajtnant Macek stál chvíli jako ze dřeva a pak dal rozkaz ,Bajonett auf`, aniž by věděl proč, jen tak ze zoufalství, aby se něco dělalo. Potom jsme zas stáli v pohotovosti hezkou chvíli, potom zas jsme lezli na pražce, poněvadž objevil se nějaký aeroplán a šarže řvaly: ,Alles decken, decken!` Pak se objevilo, že je to náš, a byl také omylem naší artilérií podstřelenej. 'tak jsme zas vstali, a žádný rozkaz, rút! Z jedné strany hnal se k nám nějaký kavalerista. Ještě zdaleka křičel: ,Wo ist Batalionskommando?` Batalionskomandant vyjel mu naproti, ten mu podal nějaký list a zase už odjížděl dál napravo. Batalionskomandant si to po cestě četl, a pak najednou jako když se zblázní. Vytasil šavli a letěl k nám. ,Alles zurück, alles zurück!` řval na důstojníky. ,Direktion Mulde, einzeln abfallen!` A tu to začalo. Ze všech. stran, jako by na to čekali, počali do nás pálit. Po levé straně bylo kukuřičné pole a to bylo jako jeden čert. My jsme se plížili po čtyrech do údolí, ruksaky nechali na těch zatracených pražcích. Obrlajtnant Macek dostal to ze strany do hlavy a neřek ani švec. Než jsme utekli do údolí, bylo plno zabitých a raněných. Ty jsme tam nechali a běželi jsme až do večera a krajina byla od našich již před námi jako vymetená..."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama