15. - 17. července 1915 - cesta do Východní Haliče

21. ledna 2010 v 17:25 | Vojta
Jeli jsme průsmykem, krásnou romantickou krajinou, ve 4 h. odp. jsme přijeli do Volocze. Tam z našeho vlaku utvořili 2 vlaky, protože začíná velké stoupání; u každého vlaku byla 1 lokomotiva vpředu a 1 nazad.

16. července 1915 jsme jeli z Volocze v 1/2 6 več, přes 2 vysoké želežniční mosty, místy byly pospraveny dřevěnými kládami, protože byly pobořeny. Jeli jsme pomalu, k 7 hod. več. KiszSzolyva, potom jsme jeli dlouhým tunelem, dostali jsme se do první haličské stanice Beskid. Odtud bylo s hor s jehličnatými lesy klesání trati a k 8 h. več. Laworczne, tam jsme 1 hod. čekali.

Jeli jsme celou noc a 17. července k 5. hod. ráno přijeli do města Skole, tam jsme též čekali, domy byly rozstřílené a vypálené. Všude, kudy jsme projížděli, byly železniční a jiné mosty rozbité a shozené a místo nich prozatimní dřevěné.

17. VII. 1915 ze Skole po 7 h ráno hornatým krajem podél řeky Opor pěknou krajinou, v 1/2 8 ráno přijeli do Synowodžko-Wysznie (velká pila - turták (?) párový). Za obcí několik shozených mostů již opraveno. K 10 h. přijeli do Lubincze, odtud začíná pískovitá rovina. Dále jsme jeli podél řeky Stryje, přes Koniúchów (spálené domy), zastávka 1 hod. Dále cestou jsme viděli mnoho spálených obcí, někde zbyly jen komíny. Ve 2 hod. odp. přijeli do města Stryje na řece Stryj (naftové doly a továrny), zastávka 2 hod. Dále přes Mikolajów (cementárny), asi v 5 hod. dále do Szcerzec (mnoho domů rozstříleno, i věž kostela). K 7 hod. več. Glinna-Nawarya (rozbité nádraží). Tam jsme čekali do 2 hod. v noci.


_____________________________________________________________
Jaroslav Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války / Z Hatvanu na hranice Haliče:

Za čtvrt hodiny se jelo dál na Novou Čabynu přes vypálené vesnice Brestov a Veliký Radvaň. Bylo vidět, že zde to již šlo do tuhého.

Karpatské stráně a svahy byly rozryty zákopy jdoucími z údolí do údolí podél trati s novými pražci, po obou stranách veliké jámy od granátů. Někde přes potoky tekoucí do Laborce, jehož horní tok dráha sledovala, bylo vidět nové mosty a ohořelé trámy starých mostových přechodů.

Celé údolí na Medzilaborce bylo rozryto a přeházeno, jako kdyby zde pracovaly armády obrovských krtků. Silnice za říčkou byla rozryta,rozbita a bylo vidět zdupané plochy vedle, jak se vojska valila.

Přívaly a deště odkrývaly na pokraji jam způsobených granáty roztrhané cáry rakouských stejnokrojů.

Za Novou Čabynou na staré ohořelé borovici ve spleti větví visela bota nějakého rakouského pěšáka s kusem holeně.

Bylo vidět lesy bez listí, bez jehličí, jak tu řádil dělostřelecký oheň, stromy bez korun a rozstřílené samoty.

Vlak jel pomalu po čerstvě zbudovaných náspech, takže celý batalion mohl důkladně vnímat a ochutnávat válečné radosti a při pohledu na vojenské hřbitovy s bílými kříži, které se bělaly na planinkách i na svahu zpustošených strání, připravovat se pomalu, ale jistě na pole slávy, která končí zablácenou rakouskou čepicí třepetající se na bílém kříži.

Němci od Kašperských Hor, kteří seděli v zadních vagonech a ještě v Milovicích na stanici hulákali při vjezdu: "Wann ich kumm, wann ich wieda kumm...", od Humenného silně ztichli, poněvadž nahlíželi, že mnozí z těch, jejichž čepice jsou na hrobech, zpívali totéž o tom, jak to bude pěkné, až se opět vrátí a zůstane pořád doma se svou milou.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama