23. června - 15. července 1915 - postup do Východní Haliče

3. ledna 2010 v 23:20 | Vojta
23. června 1915 jsme jeli po Zemplen Oroszi zpět přes Velkou Polanku do Tacksan, měli jsme se tam dosti dobře, málo marodů, vojsko bylo na postupu, Přemyšl byl znovu dobyt zpět, my čekali, že pojedem také vpřed. V Takcsanech jsme byli 4 a 1/2 měsíce a pohřbili na návrší přes 600 vojínů, kteří zemřeli jen při přechodu Feldspitalu do zázemí.


14. července 1915 (středa) o půlnoci jsme přivezli náš Feldšpitál 1/8 na nádraží Tacksany a čekali na vlak, který ke 4. h. ráno přijel. Naložili jsme vozy sanitní, různé potřeby, tréňáci naložili koně a jiné věci.

15. července 1915 k 9. hod. dop. jsme odjeli z Tacksan, v 10 hod. jsme byli v Humenném (Homonna) - rozstřílené město, kde jsme čekali do půl páté odp., dále přes Michalovce (Nagymihali) o 6 h. več. Třebišov (Töketerebes), v 9 hod. več. jsme přijeli do města Satoral Ujhely. Jeli jsme celou noc a ve 3 hod. ráno (16. VII.) jsme přijeli do Csapu. Tam jsme čekali 4 hod., protože byla trať stále přeplněna, jezdily stále kupředu vlaky s německými vojsky; zpět zase jezdil vlaky s raněnými rakouskými a německými vojáky a též ruskými zajatci.

Z Csapu jsme odjeli po 7. hod. ráno, dále v 9 hod. přijeli do města Munkačevo (Munkács) (správně má být samozřejmě Mukačevo, pozn. Vojta). Dosud jsme jeli v nízkém pohoří, dále jsme jeli do vysokých Karpat, kol tabákové továrny po mostě přes řeku Laborczu, k 11. hod. dop. jsme přijeli do Szentmiklósu, odtud začínají vysoké Karpaty.

V následující stanici jsme čekali do 1 hod. v poledne. Jeli jsme dále údolím podél řeky Laborcze a ve 3 h. odp. jsmel byli v Zámyku (vysoké hory).

_____________________________________________________________
Jaroslav Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války / Z Hatvanu na hranice Haliče:


Byl zde též vlak s oddělením aeroplánů. Na druhých kolejích stály na vagonech tytéž předměty, jako aeroplány a děla, jenže v rozbitém stavu. Byly to podstřelené létací stroje, roztrhané hlavně haubic. Zatímco všechno svěží a nové jelo tam nahoru, tyhle zbytky slávy jely do vnitrozemí k opravám a k rekonstrukcím.

Poručík Dub ovšem vojákům, kteří se kolem rozbitých děl a aeroplánů shromáždili, vykládal, že je to válečná kořist, a také zpozoroval, že kousek dál stojí opět ve skupině Švejk a něco vykládá. Přiblížil se tedy k tomu místu a slyšel rozšafný hlas Švejkův: "Aťsi se to vezme jak chce, je to přece jen válečná kořist. Vono je to sice na první pohled vošemetný, když tady někdo čte na lafetě K. u k. Artilleriedivision. Ale vono to bude asi tak, že to dělo padlo do rukou Rusů a my jsme si ho museli zas nazpět vydobýt, a taková kořist je mnohem cennější, poněvadž...

Poněvadž," řekl slavnostně, když zpozoroval poručíka Duba, "nepříteli se nesmí nechat nic v rukou. To máte jako s Přemyšlem, nebo s tím vojákem, kerýmu při gefechtu vytrh nepřítel feldflašku. To bylo ještě za napoleonských válek, a ten voják v noci odebral se do nepřátelskýho ležení a přines si zas feldflašku nazpátek a vydělal ještě přitom, poněvadž nepřítel na noc fasoval kořalku."

Poručík Dub řekl pouze: "Koukejte, ať už zmizíte, Švejku, ať vás zde už podruhé nevidím!"

"Dle rozkazu, pane lajtnant." A Švejk odcházel k druhé skupině vagonů, a kdyby ho byl poručík Dub slyšel, co ještě dodal, byl by jistě vyskočil z uniformy, ačkoliv to bylo zcela nevinné biblické rčení: "Maličko, uzříte mne a opět maličko, a neuzříte mne."

více zde...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama